Na sklonku loňského září, na svátek všech Michalů, Roman Bílek načal pátou desítku svého života, jeho myšlenky se však neupíraly ke sportovnímu důchodu. Ve stejném měsíci totiž již splnil limit na OH, ten však nebyl uznán, Bílek jej zašel 1. září v závodě, který nebyl v seznamu IAAF. Napodruhé to vyšlo tuto sobotu při republikovém mistrovství, kdy zvládl 50 km za 3:58:42. Teď už je to prý jedno, ale určitá hořkost v Bílkovi zůstala. V Dudincích však chodec AK Kroměříž potvrdil, že první výkon pod čtyři hodiny nebyl náhodný a atlet může nyní vše směřovat k první účasti na OH. Zatím má na kontě mistrovství Evropy v roce 1994 a dvojnásobnou účast na finále SP (95 a 97).

Jaký je to pocit dostat se ve čtyřiceti na své první olympijské hry?
Já jsem to ještě nevstřebal. Jsem ve věku dědka. V Pekingu budu jako maskot. Pokud se ještě nenominují kolegové Holuša nebo Malysa.

Myslíte, že můžete v Pekingu čas z Dudincí ještě vylepšit?
Já jsem měl už teď na lepší výkon. Na 42. kilometru jsem však dostal druhou kartu a musel jsem zvolnit, abych si to do cíle pojistil.

Na jaké umístění může váš výkon stačit?
To se těžko odhaduje. Nikdo neví, jak to tam bude vypadat s počasím, inverzí, takže hlavní bude to přežít. Můžu skončit 10. i 40. Tak třicet pět ze sedmdesáti se totiž bude chtít dostat do první desítky. V Dudincích jsem šel na start také se 40. časem. V Pekingu se může stát cokoliv.

Loni jste trať v Dudincích zašel o 25 minut pomaleji. Jak se vám podařilo srazit to o takový rozdíl?
Loni jsem to nezvládl fyziologicky. Trénoval jsem v Mexiku, ve třiceti stupních a slunečnu. Tady jsem ale závodil ve čtyřech stupních a místy i sněžilo. To byl doslova termošok. Už čtrtnáct dní poté jsem však šel 4:11 na otevřeném mistrovství Německa a byl tam třetí.

S kým se připravujete?
Potřebuji nad sebou autoritu, a tou je pro mě Oldřich Jurák. Spolupracuji ale také se Slováky, na mém tréninku se podílí Juraj Benčík.

Předpokládám ale, že atletika vás neživí...
Pracuju jako obchodní zástupce Ringier (vydavatelství periodického tisku - Blesk, Sport, Reflex). Domů se dostávám v osm v devět, takže to nejvíc odnáší rodina, navíc víkendy žádné, to trénuju dvou i třífázově. AK Kroměříž mě podpořili, to oni ve mně probudili závodnickou jiskru. Kdybych to měl shrnout, poděkování patří oddílu, že mě podporují, práci, že mě to tolerují a rodině, že to vydrží.

Stihl jste nominaci vůbec nějak oslavit?
Spíš se snažím dát dohromady. Teď dávám pět dní volno. Rodný list prostě neošidím.