Jdi na obsah Jdi na menu
 


PMEZ na dráze - těžce vydřená záchrana!

31. 5. 2011

Kdyby nám před měsícem někdo řekl, že budeme těžce bojovat o záchranu v letošním Poháru mistrů na dráze, považovali bychom ho za blázna. Poslední květnový víkend jsme se však přesvědčili, že to byla tvrdá realita. Takovou eskapádu, jakou jsme letos prodělali, to jsme za dobu našeho působení v této soutěži věru nezažili.

 

Začalo to velmi pozdním výběrem místa konání, které bývá obvykle cca 4 měsíce dopředu jasné, letos se tomu stalo pouhý měsíc před. Jako první nastaly problémy s přepravou, protože pravidelně přidělovaný vládní airbus neměl volný vhodný časový termín. Zajištění letenek s následnými změnami v rezervaci to byla teda věc. Další problémy přicházely záhy, jeden po druhém. Nejprve se zranil Petr Szetei a asi 7 dní před odletem jsme se dověděli, že Jimmy Adar nestihne vyřídit víza. Den a půl před odletem nám Evropská atletická asociace sdělila, že na start nepustí Antonína Žalského ani Jana Velebu. Po podzimním průšvihu v juniorské odnoži PMEZ, EAA zpřísnila kontrolu a striktně vyžaduje dodržování regulí. V našem případě šlo o to, že neuznala oficiální české hostování. I díky tomu, že nemáme sjednoceny přestupové a hostovaní termíny s Evropou. Narychlo jsme povolali Láďu Křížka a Vladislava Tuláčka, jehož letenku jsme obstarali až při cestě na letiště…. Kromě Simona Ayeka jsme tak sestavili družstvo výhradně z kmenových závodníků AK Kroměříž!  Pro zajímavost třeba Dukla Praha, když vybojovala slavné 2. místo před 4 lety, měla ve své sestavě 8 hostujících atletů, z toho minimálně polovinu načerno….

dscf8054.jpg

A když už jsme se všichni konečně sešli na letišti v Ruzyni, nechtěli nám kvůli chybě prodejce letenek, odbavit Milana Kocourka a Láďu Křížka. Šlo doslova o vteřiny a hlavně o nervy, protože jim chtěli zavřít gate. Začali jsme žhavit telefonní dráty a nakonec se do něj pouhých 12 minut před odletem naštěstí dostali. Tak jsme s jedním přestupem ve Frankfurtu nakonec šťastně přistáli ve Faru na pobřeží Atlantiku. Další časovanou bombou byly tyče…kdy asi přijdou??  Nejprve nám je chtěli poslat cargem, nakonec se přeci jen našla možnost, že pocestují s námi. Taky že cestovali…dorazily v sobotu večer, dva dny po našem příletu. Lufthansa se za ty 3,5 tisíce korun, co přeprava tyčí stála, moc nepředvedla. Kdyby byl skok o tyči ten den, zapsali bychom v této disciplíně krasopisnou nulu.

Další ranou byl nenadálý odjezd Rudy Götze, který musel dějiště závodů kvůli vážným rodinným problémům narychlo opustit a vrátit se domů. Po této události jsme museli upravit sestavu tak, že už prakticky nebylo jiné varianty, jak 15 závodníků nasadit.

 

Od této chvíle bylo jediným a hlavním cílem zachránit A skupinu i na příští rok. Naštěstí Slováky postihlo to samé se sestavou snad ještě více než nás, což je dopředu odsoudilo k sestupu. Naším soupeřem č. 1 se tak stali Dánové – Sparta Kodaň. Každý z našich atletů dostal úkol „hlídej si svého Dána“. Soutěž začal z našich kluků kladivář Michal Fiala, který hodil slušných 66,68 m, což znamenalo 5. místo a dva plusové body proti loňsku.

Dále následovali sprinty, které velmi poznamenal silný protivítr. Pohled na výkony by mohl někoho pohoršit, ale je třeba zasadit je do tohoto kontextu. Jan Veleba si zaběhl aspoň vloženou stovku, kde byl třetí za 10,81 vt. V hlavním závodě pak alternující dálkař Milan Pírek obsadil 7. místo s časem 11,07 vt. Michal Uhlík zaběhl na 400m př. své letošní maximum 51,73 vt., které tentokráte stačilo na 6. místo. Trochu víc jsme čekali v dálce, kde byl Roman Novotný šestý za 765 cm a ve výšce, na kterou si odskočil hned po dálce a zaznamenal opět 6. místo a rovných 200 cm.

Nejlepších z našich výkonů podal v sobotu Milan Kocourek, když dlouhým finišem v běhu na 1500m obsadil časem 3:51,07 min. 3. místo. Poslední pětistovku šel za 1:08 min. a poslední čtvrtku za 54,5 vt.  Velmi cenného umístění dosáhl ve vrhu koulí Vladislav Tuláček, který poslal své náčiní do vzdálenosti 17,68 m, což vyneslo 4. místo.

Více jsme očekávali od Simona Ayeka, který doběhl na pětce až pátý časem 14:07,34 min. Štafeta na 4x100m ve složení Křížek-Klvaňa-Pírek-Novotný obsadila 7. místo časem 41,96 vt. Filip Klvaňa nastoupil na čtvrtce namísto Rudy Gotze a doběhl osmý za 49,39 vt.

     

Po prvním dnu jsme měli v součtu 33 bodů a náskok pouhé dva body na Spartu Kodaň a 13 bodů na Spartak Dubnicu.

 

Druhý den jsme zaznamenali naše nejlepší umístění, které vybojoval Jan Syrovátko v hodu oštěpem, když hodil 72,56 m. Velmi dobrý výkon předvedl Adam Ptáček, který kvůli točícímu se větru v sektoru založil raději už na 460 cm a nakonec skočil i 520 cm a to bylo výborné 3. místo. Dobře si počínal Miroslav Pudivítr, který obsadil v hodu diskem 4.místo výkonem 56,98 m. Na 110m př. získal dva plusové body proti loňsku Petr Klus, když doběhl sedmý za 15,61 vt. (opět v silném protivětru). Filip Klvaňa doběhl na 200m sedmý za 22,17 vt.

Když už se zdálo že Dánům definitivně poodskočíme, přišlo další "fatale" v podobě diskvalifikace Simona Ayeka na stýplu, kde vyhrál …a rázem jsme byli tam kde před tím.  S napětím jsme očekávali, jak dopadne trojskok – tam vyhrál právě Dán a Milan Pírek byl sedmý za 14,22 m a také jak si povede Jan Kreisinger na 3000m. Honza, ač si zaběhl nový osobní rekord 8:06,10 min., což svědčí o jeho maximálním nasazení, doběhl sedmý, porazil Dána, ale štafetu na 4x400m jsme nakonec museli postavit. Kvůli problémům se sestavou jsme do ní museli nominovat Petra Kluse a štrekaře Milana Kocourka!  Ten pár chvil před tím absolvoval svůj druhý individuální start v sobě netradičním běhu na 800m, doběhl sedmý za 1:54,32 min. ale hlavně porazil Dána. 

Před závěrečnou štafetou na 4x400m (Klus-Uhlík-Křížek-Kocourek) jsme měli náskok 6 bodů, což při našem očekávaném posledním místě znamenalo, že Dáni nesmí doběhnout třetí. Po prvních dvou úsecích to tak vypadalo, naštěstí jejich zbývající dva úseky byly slabé a oni doběhli šestí, my nakonec sedmí v čase 3:24.45 min. a Slováci nás podrželi, byli osmí!

 

Byl to opravdu nervák až dokonce, vidina sestupu byla zatraceně blízko. Vše však dobře dopadlo a příští rok se uvidí. Jestli budeme ČR v elitní skupině klubovém poháru reprezentovat znovu my, snad nás už taková kalamita nepostihne a snad už budeme moci konečně předvést umístění, které si představujeme. Letos jsme skončili napotřetí opět šestí, získali jsme 63 bodů, což je o 25,5 méně než loni, ale ten výsledek je cenný, z našeho pohledu velmi cenný!

dscf8132.jpg

Naším nejlepším bodovačem byl Milan Kocourek, který získal 8,5 bodu, před Janem Syrovátkem, který měl o půl bodu méně. Velké uznání si však zaslouží celý tým, který výsledek doslova vydřel.

 

POŘADÍ DRUŽSTEV

 

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY

 

Náhledy fotografií ze složky PMEZ dráha 2011